Sv. Ignatij Brjančaninov: Kříž lidský a Kříž Kristův

Pán řekl Svým učedníkům: Kdo chce jít za Mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj Mne. (Mt 16, 24)

Co znamenají slova svůj kříž? Proč je tento „svůj kříž“, tj. vlastní kříž každého člověka, nazýván současně Křížem Kristovým?

„Svůj kříž“: to jsou bolesti a soužení pozemského života, která jsou u každého člověka jiná – svá.

„Svůj kříž“: to je půst, bdění a další asketické skutky, kterými se krotí tělo a podřizuje se duchu. Tyto skutky musí být v souladu se silami každého z nás, a jsou proto u každého jiné – své.

„Svůj kříž“: to jsou hříšné neduhy či vášně, které jsou rovněž u každého člověka jiné – své. S jedněmi se již narodíme, jinými se nakazíme na své pozemské pouti.

Kříž Kristův – to je Kristovo učení (Ž 118/119, 38; 120).

I kdyby byl „svůj kříž“ sebetěžší, zůstane zbytečným a neplodným, jestliže se skrze následování Krista nepromění v Kříž Kristův.

„Svůj kříž“ se stává pro Kristova učedníka Křížem Kristovým, protože Kristův učedník je pevně přesvědčen, že Kristus nad ním neustále bdí. Je přesvědčen, že Kristus na něj dopouští veškerá soužení jako nutnou a nevyhnutelnou podmínku křesťanství, že žádné soužení by se k člověku nepřiblížilo, kdyby nebylo dopuštěno Kristem, a že právě v utrpení se křesťan sjednocuje s Kristem a stává se spoluúčastným Jeho údělu na zemi a později i na nebi.

„Svůj kříž“ se stává pro Kristova učedníka Křížem Kristovým, protože opravdový Kristův učedník považuje za jediný cíl svého života plnění všech Kristových přikázání. Tato nejsvětější přikázání se pro něj stávají křížem, na který postupně přibíjí svého starého člověka s jeho vášněmi a žádostmi (Ga 5, 25).

Odtud je jasné, proč je pro přijetí kříže nejprve nutné odvrhnout sebe sama, až do záhuby své duše.

Hřích se stal naší padlé přirozenosti vlastním, a to natolik rozsáhle a silně, že Slovo Boží neváhá označit hřích za duši padlého člověka.

Abychom mohli vzít na svá ramena kříž, musíme nejprve omezit své tělo v jeho rozmařilých žádostech a poskytovat mu jen to, co je nezbytně nutné pro jeho existenci. Musíme uznat, že naše vlastní spravedlnost je před Bohem naprostou nespravedlností a náš rozum naprostou nerozumností. Musíme se celou silou své víry odevzdat Bohu, oddat se neustálému studiu Evangelia a nakonec se zříci své vlastní vůle.

Ten, kdo se takto zřekne sebe sama, je schopen přijmout svůj kříž. S pokorou pak stojí před Bohem, prosí Jej o pomoc a posilu ve své nemoci a hledí beze strachu a bez rozpaků na blížící se strádání a zkoušky. Připravuje se na to, aby je velkodušně a mužně překonal, v důvěře, že prostřednictvím svého utrpení se stane spoluúčastným utrpení Kristova a dosáhne tajemného vyznání Krista nejen svým rozumem a srdcem, ale i svými skutky a životem.

Kříž je těžký tak dlouho, dokud zůstává pouze křížem svým. Jakmile se však promění v Kříž Kristův, získá neobyčejnou lehkost: Jho Mé zajisté jest blahé a břímě Mé lehké (Mt 11, 30), pravil Pán.

Na ramena Kristova učedníka bývá kříž položen tehdy, když učedník uzná, že si zaslouží nést všechna utrpení, jež mu sesílá Boží Prozřetelnost.

Kristův učedník nese svůj kříž správně jen tehdy, když souhlasí s tím, že právě ta soužení, která jsou mu poslána (a nikoli žádná jiná), jsou nutná pro jeho vzdělání v Kristu a pro jeho spásu.

Nést trpělivě svůj kříž znamená skutečně poznat a uvědomit si svůj vlastní hřích. V takovém poznání není žádný sebeklam. Naopak ten, kdo sice tvrdí, že je hříšník, ale zároveň reptá a stěžuje si na tíhu svého kříže, jenom dokazuje, že jeho poznání hříchu je jen povrchní a že tím obelhává sám sebe.

Trpělivé nesení svého kříže je opravdovým pokáním.

Jsi-li přibit na kříži, oslav Hospodina a vzdej chválu Jeho spravedlnosti. Obviň sám sebe a vyznej spravedlnost Božího soudu – a tak dosáhneš odpuštění vlastních hříchů.

Jsi-li přibit na kříži, poznej Krista – a tak se ti otevře brána do ráje.

Ze svého kříže dobrořeč Pánu, odvrhuj od sebe jakékoli pomyšlení na stížnosti či reptání – odvrhuj je jako přestupky a rouhání Bohu.

Ze svého kříže vzdávej díky Pánu za nejdražší dar, kterým je tvůj kříž – za nejdrahocennější dědictví, kterým je napodobování Krista skrze vlastní utrpení.

Na kříži poznávej Boha a z kříže o Něm promlouvej, protože kříž je jedinou opravdovou školou, pokladnicí a oltářem skutečné theologie. Mimo kříž neexistuje živé poznání Krista.

Nehledej křesťanskou dokonalost v lidských ctnostech. Tam ji nenalezneš: je ukryta v Kříži Kristově.(1)

Svůj kříž se změní v Kříž Kristův, pokud jej Kristův učedník nese s aktivním uvědoměním vlastní hříšnosti, jež si zasluhuje trest – pokud jej nese s vděčností Kristu a s chválou Krista. Z této vděčnosti a chvály se v trpiteli rodí duchovní útěcha. Vděčnost a chvála se stávají přebohatým pramenem nepostižitelné a nepomíjivé radosti, jež milostiplně kypí v srdci, vylévá se na duši a naplňuje i samotné tělo.

Kristův Kříž je místem krutosti jen navenek, jen z pohledu tělesného zraku. Pro Kristova učedníka a následovníka je místem nejvyšší duchovní útěchy. Tato útěcha je tak veliká, že zcela otupuje veškeré utrpení a následník Kristův pociťuje uprostřed nejkrutější trýzně pouze radost.(2)

Když mladičkou Mauru vyzýval její stejně mladý manžel Timotej, který byl strašně mučen, aby i ona přijala mučednictví, Maura mu řekla: „Bojím se, můj bratře, abych se nezalekla, když před sebou uvidím strašlivé mučicí nástroje a rozhněvaného soudce. Bojím se, abych v utrpení nezeslábla kvůli svému mládí.“ Mučedník jí odpověděl: „Doufej v našeho Pána Ježíše Krista a tvá muka se ti stanou chladivým olejem, který se rozlije po tvém těle, a libou vůní rosy, jež pokryje tvé kosti a ulehčí ti od veškeré bolesti.“

Kříž je mocí a slávou všech svatých od počátku věků.

Kříž je lékařem vášní a zhoubcem démonů.

Kříž přináší smrt těm, kteří svůj kříž neproměnili v Kříž Kristův, kteří si ze svého kříže stěžují na Boží řízení, rouhají se mu a podléhají beznaději a zoufalství. Neuvědomělí a nekající se hříšníci umírají na svém kříži věčnou smrtí, neboť svou neochotou trpět ztrácejí opravdový život, život v Bohu. Ze svého kříže jsou pak snímáni jen proto, aby jejich duše sestoupily do věčného hrobu: do vězení pekla.

Kříž Kristův pozvedá ze země Kristova učedníka, který je na něm ukřižován. Kristův učedník, který je přibit na svém kříži, dosahuje nadzemské moudrosti. Svou myslí i srdcem přebývá na nebi a proniká do tajemství Ducha v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Kdo chce jít za Mnou, řekl Pán, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj Mne. Amen.

________________________
1 Ctihodný Marek Asketa, Slovo o duchovním zákonu, kap. 31.
2 Bohoslužba dvanácti žalmů, modlitba sv. Eustratia.

Přeloženo z ruštiny:  Полное собрание творений святителя Игнатия Брянчанинова. Том I. Аскетические опыты. Паломникъ, Москва 2001, s. 329-332.