Síla a moc svaté liturgie

Jednou jeden protestantský pastor řekl zbožnému pravoslavnému ruskému knězi: My se zabýváme humanitární pomocí, stavíme domovy důchodců a dětské domovy, organizujme rockové a popové koncerty a jsme schopni zaplnit koncertní sály mladými lidmi. Organizujeme výlety, horské túry… zapojujeme se dokonce do místního i celonárodního politického života. Jsme plni energie a velice aktivní!.. Vy, copak vy děláte? Ruský kněz odpověděl: Co děláme my? My sloužíme svatou liturgii! A svaté liturgie zadarmo plní ráj a vyprazdňují peklo.

Před lety mi jeden mladý kněz vyprávěl tuto ohromující příhodu: Moje matka, která nechtěla, abych se stal knězem, tři roky po mém vysvěcení zemřela. Její smrti jsem já, její syn, jako kněz nepřikládal zvláštní význam. Učinil jsem vše, co v Církvi po zesnutí věřícího sloužíme. Jednou večer, již se pomalu stmívalo, jsem šel kolem hřbitova. Pomyslel jsem si: Co kdybych tam zašel a zapálil na jejím hrobu lampádku? Skutečně jsem tak učinil a posadil jsem se vedle hrobu na kámen. Neměl jsem však sebou epitrachil a tak jsem nemohl sloužit panychidu. Najednou se mi zatočila hlava a zničehonic se mi zdálo, jakoby se začaly otevírat hroby, ze kterých vystupovala těla zemřelých a volala: „POMOC, POMOC, kněží Boha Nejvyššího pomozte nám, pravoslavní křesťané pomozte!… Služte svaté liturgie, modlete se, konejte bohoslužby za zemřelé… křesťané POMOC!” Za chvíli, hrůzou ohromený, vidím také svoji maminku: „Pomoz mi chlapče,“ řekla mi, „pomoz! Pomoz mi teď, když jsi kněz, pomoz nám všem, pomoz, pomoz!“ A vrhla se na mě, celá se zajíkala od beznadějného sténání žádajíce pomoc pro svoji duši.

V tom okamžiku celý vystrašený jsem přišel k sobě…, již se setmělo…, běžel jsem domů…, rjasa se mi roztrhala…, z úděsu jsem celou noc nespal.

Na druhý den ráno jsem své manželce řekl: „Po tři roky budu sloužit každý den svatou liturgii a to i o Velkém půstu. Budu sloužit za svoji maminku, za všechny zemřelé, za všechny, kteří jsou tam na hřbitově pohřbeni a také za všechny, jejichž jména mi ode dneška dají.“

Sloužil jsem 1100 svatých liturgií, neustále bez přestání! Sloužil jsem 1100 panychid a vše, co k tomu patří, každý den.

Častokrát jsem v noci viděl duše zemřelých, jak mi říkají: „děkuji“. Jedny duše děkovaly, že uhasily svoji žízeň; jiné, že se zase osvěžily; další, že se nasytily a ještě další, že se trochu ohřály v tom mrazu, co se v něm nacházejí! Říkaly: „Děkuji ti otče, trochu jsem se zahřál,“ nebo „mrzl jsem a teď je mi tepleji, děkuji ti“. Jiné mi děkovaly, že viděly trochu světla a jiné držely v ruce kousek chleba…“

Osobní zápisky autora knihy.

***

Jednou se jeden protestantský pastor setkal se zbožným pravoslavným ruským knězem a řekl mu: My se zabýváme humanitární pomocí, stavíme domovy důchodců a dětské domovy, organizujme rockové a popové koncerty a jsme schopni zaplnit koncertní sály mladými lidmi. Organizujeme výlety, horské túry… zapojujeme se dokonce do místního i celonárodního politického života. Jsme plni energie a velice aktivní!.. Vy, copak vy děláte?

Samozřejmě mohl také ruský kněz odpovědět, že i naše Církev má své humanitární a sociální aktivity. Mohl začít od sociálního díla sv. Basila Velikého a dojít až k současným aktivitám, kterým se bez okázalosti věnuje každá místní metropolije.

Ovšem neodpověděl tímto způsobem. Na otázku „co vy děláte?“ odpověděl jinak.

Co děláme my? My sloužíme SVATOU LITURGII!… A svaté liturgie zadarmo plní ráj a vyprazdňují peklo. To děláme: sloužíme svatou liturgii!

Osobní zápisky autora knihy.

________

Přeloženo z řečtiny: o. Stefanos Anagnostopoulos, Zkušenosti ze svaté liturgie [řecky], Pireus 2006, s. 168-180.