Promluva na sváteční Velké večerní bohoslužbě: Veliký dar být ženou

Neboť v dnešní neosobním a nelidském světě, kde se vše hroutí, kde se člověk stal číslem, strojem na podávání výkonu, průmyslovým výrobkem, uprostřed společnosti, která mílovými kroky postupuje v procesu rozpadu a vulgarizace, by měla především žena být tou, která se postaví na odpor a která na sebe vezme tu obrovskou morální povinnost, která je s tímto postojem spojená, a to vše za účelem spásy světa…. A proč právě žena?… Protože je žena!…

Milovaní bratři a sestry v Kristu!
Dříve než se k vám obrátím s krátkou promluvou, chtěl bych vás poprosit, abychom se krátce pomodlili a učinili znamení svatého kříže. Je to nutné jak pro kazatele tak i pro posluchače. Pokud chce někdo pochopit nauku Církve – evangelijní slovo – potřebuje k tomu milost a osvícení Svatého Ducha.

Přistupme k naší Matce Bohorodičce, která je Matkou života a světla a obraťme se k ní se slovy známého troparu: „Nechť paprsky tvého světla Panno prozáří a zbaví temnoty nevědění ty, kteří tě zbožně zvěstují jako Bohorodici.“

Prosíme tě, Panno, ať ty, kteří vyznávají, že jsi vpravdě porodila Boha, ozáříš a očistíš paprsky svého světla a zbavíš jejich mysl a srdce temnoty nevědění, která jim zabraňuje, aby poznali a přijali pravdu tvého Syna a jeho evangelia, pravdu o spáse…

***

Milovaní bratři a sestry v Kristu!
Dnes opět společenství pravoslavných křesťanů ctí a slaví památku slavných a svatých mučedníků Kypriána a Justiny. Spolu s námi slaví také celý nebeský svět, zvláště však zástupy odvážných mučedníků a vznešených panen.

Nadčasové poselství, které s sebou nesou životy mučedníků, je mnohostranné a velice bohaté. Vždyť září jako drahocenný kámen. Každý jednotlivý paprsek, který se od něj odráží, vstupuje do naších srdcí úměrně naší vlastní otevřenosti a schopnosti přijímat působení Boží milosti, tedy úměrně k našim duchovním předpokladům.

Nejedná se o poselství intelektuální, ani historické, ani filologické. Nejde nám o to připomenout si nějaké výročí, nebo oslavit nějaké hrdiny. Naší cílem není, abychom se povzbudili psychologicky a emocionálně dojali…

Naopak církevní způsob oslavy a uctívání památky svatých je takový, že zpřítomňuje svaté mezi námi v našem čase a prostoru. Milostí Boží je nám dávaná příležitost vstoupit s nimi do vztahu a společenství. Otevírá se nám možnost načerpat od nich duchovní dary: pokoj, světlo, lásku, víru, horlivost, odvahu, pokoru, čistotu, moudrost, pokání, slzy, dojetí a milosrdenství.

To je to hlubší duchovní poselství oslavy památky svatých v Církvi.

***

Milovaní bratři a sestry v Kristu!
Doufaje v milost a pomoc mezi námi přítomných sv. Kypriána a Justiny rád bych letos obrátil vaši pozornost zvláště k jedné charakteristice života těchto slavných mučedníků.

Loni jsme mluvili o pokání, jehož vzorem se stal sv. Kyprián a také o duchovní a tělesné čistotě, jejichž vzorem je sv. Justina. Zdůraznili jsme, že pokání je předpokladem této čistoty a že tato čistota má svůj základ v čistém srdci. Připomněli jsme, že čistí srdcem jsou ti, „kteří uvidí Boha“. Nakonec jsme se zastavili u toho, jakým způsobem se v praxi a každodenním životě projevuje ryzí pokání.

Co by nás tedy ještě jiného mohli naučit naši svatí?

Obraťme dnes svoji pozornost ke sv. Justině a poslechněme si, co nám chce říct.

Sv. Justina je velice zarmoucená. To co ji rmoutí, je stav v jakém se nacházejí – nikoliv nevěřící ženy, či ženy z jiných náboženství nebo denominací – zármutek ji zaplavuje, když pohlédne na život křesťanských žen. Žen, které žijí aktivně v Církvi, které žijí duchovním životem, které se zpovídají, přistupují ke sv. Tajinám…

Bohužel tyto ženy si ve velké většině nejsou vědomy onoho velikého Božího daru „být ženou“. Neuvědomují si, že mají tu velikou přednost ve svém životě realizovat a vtělovat veliké tajemství života. Ve svém životě nedošly k poznání, že „Bůh obdařil ženu posvátnou vznešeností“.

Sv. Justina si proti tomu byla hluboce vědoma těchto velkých pravd. To byl také důvod, proč ve chvílích pokušení způsobených nečistými duchy ve službách velikého mága Kypriána neustoupila a nešla do kompromisu. Nezaprodala svoji důstojnost a vznešenost a nezradila „veliký dar být ženou“.

Tento její neochvějný postoj spasil mága Kypriána. Skutečná a ryzí žena přivedla temného zástupce temného světa do světla. A sv. Justina dokázala nejenom to. Posléze již jako diákonka se stává spolupracovnicí biskupa Kypriána a v této nové službě se věnuje misijnímu dílu a přivádí do světla pravdy veliký počet lidí.

***

Milovaní bratři a sestry v Kristu!
Dnes je však sv. Justina smutná…

Vidí takzvané křesťanské ženy, nečinné ve svém postoji před dramatickou krizí dnešního světa. Vidí, jak se smířily a přizpůsobily světu. Vidí, že jejich duchovnost je pouze povrchní. Vidí, že jejich život nese pouze evangelijní nátěr. Vidí, jak si ve svém životě osvojily „levnou duchovnost“, která nemá žádný vztah s heroickým a někdy i mučednickým přínosem křesťanských žen ke spáse světa.

A sv. Justina má právo být zarmoucená.

Neboť v dnešní neosobním a nelidském světě, kde se vše hroutí, kde se člověk stal číslem, strojem na podávání výkonu, průmyslovým výrobkem, uprostřed společnosti, která mílovými kroky postupuje v procesu rozpadu a vulgarizace, by měla především žena být tou, která se postaví na odpor a která na sebe vezme tu obrovskou morální povinnost, která je s tímto postojem spojená, a to vše za účelem spásy světa…. A proč právě žena?… Protože je žena!…

To, co opravdu znamená být „skutečnou ženou“ – tak, jak to bylo plně zachované v přečisté osobě Bohorodičky a ve vznešených osobách svatých žen naší pravoslavné tradice – musí dnešní křesťanské ženy znovu vtělit ve svých životech.

Ony jsou ty, které v první řadě musí bojovat bez přestání a s heroickou silou za to, aby přestalo zneužívání, komercializace a pornografizace ženského a dětského těla. Ony jsou ty, které musí neustále bojovat a horlivě usilovat o to, aby uchovaly vše to posvátné a humánní, co je obsažené v dobrovolnictví. Vždyť žena a dobrovolnictví jsou totožné pojmy. Musí bojovat za to, aby znovu získaly svoji ztracenou důstojnost. Nelidští a barbarští obchodníci s národy na kousky roztříštili drahocenný obraz lidské osoby. A ženy jsou ty, které se musí pokusit tyto střípky najít a znovu shromáždit a sestavit z nich skutečnou lidskou osobu a tak spasit člověka.

Hluboce zarmoucená sv. Justina se dnes ptá: Kde dnes můžeme najít skutečnou křesťanskou ženu, která – protože sama žije zázrak stvoření – může být obětavě tvůrčí pro spásu světa?…

Kde dnes můžeme najít skutečnou křesťanskou ženu, která – protože sama žije pokojnou sílu svatosti – se může spojit také s dalšími ženskými hnutími za společným účelem ochrany tohoto „druhu“ ohroženého vyhynutím, tj. skutečné ženy?…

***

Milovaní bratři a sestry v Kristu!
Přinesme dne sv. Justině, ale i sv. Kypriánovi trochu radosti. Obnovme před Bohem a jeho svatými svůj slib, že budeme statečně bojovat za znovunalezení a udržení naší důstojnosti v Kristu, která nás zbavuje pokrytectví, ústupků, malosti, strachu, sebelásky, egocentrismu, sebezbožšťování, a ničení vznešenosti lidské osoby…

Skutečná žena má tváří v tvář historii povinnost realizovat ve svém životě onen veliký dar být ženou… Spása světa spočívá v jejich rukou.

„Neboť to vzácnější a mocnější skrze ženu pramení“.

To je to poselství sv. Justiny, kterou dnes oslavuje naše Církev.

Biskup Kyprián orejský
zastupující předseda Posvátného synodu v ohrazení

Svátek sv. Kypriána a Justiny 2/15.10 2013