O jednom vidění zbožného askety
Na začátku 7. století po Kristu (bylo to v lednu roku 614) žil v poušti Palestiny zbožný asketa, který měl dvanáct učedníků. Jednoho rána po svaté liturgii je svolal a řekl jim:
„Děti moje, minulou noc jsem měl strašlivé vidění. Viděl jsem, jak stojím ve svatém oltáři přečistého Božího chrámu Vzkříšení našeho Pána v Jeruzalémě. Kolem svatého prestolu stáli biskupové, mnoho kněží – jak jeromonachů, tak ženatých – a velký počet diákonů, všichni připraveni na začátek božské liturgie. Chrámová loď byla plná mnichů a věřících.
Znenadání začal s velikým hlukem proudit z hlavního chrámového vchodu odporný příval nečistot a výkalů, který zaplavil celou podlahu a znečistil všechno a všechny. Tatošpína a zápach poskvrnily i Královské dveře a dosáhly až k spodní část svatého prestolu. Všichni přítomní křesťané a mniši, jakož i všichni sloužící biskupové, kněží a diákoni, byli špinaví – jejich roucha až po kolena, neboť nečistota vystoupila tak vysoko.“
Zbožný a svatý asketa dále pokračoval:
„Pln strachu a v rozčilení, abych nebyl touto špínou znečištěn, vylezl jsem na žertveník, který se nachází za svatým prestolem, a odtud jsem začal křičet a s hněvem ukazovat na biskupy, kněze, diákony a mnichy, protože jsem viděl, jak tam stojí nečinně a lhostejně. Někteří dokonce vtipkovali, zatímco jiní se smáli tomu, co se kolem nich dělo! Smáli se svému bídnému, ubohému stavu. V odpovědi na to jsem se svatým hněvem zvolal:
‚Copak nevidíte, co se kolem vás děje? Nevidíte, že celý chrám je špinavý a věřící jsou pokryti výkaly? Neuvědomujete si svůj ubohý stav? Nevidíte, jak jste se stali odpornými pro špínu, kterou na sobě nesete? Proč nečiníte nic, aby byl chrám očištěn? Proč sami sebe i své věřící neočistíte? Proč to neděláte? Proč čekáte nečinně, s takovou lhostejností, bezcitností a chladem, a někteří z vás se tomu dokonce smějí?‘
Navzdory mým slovům zůstali všichni lhostejní. Tu jsem spatřil neposkvrněné, zářící mladíky – byli to andělé Páně. Obrátil jsem se k nim, dodal si odvahy a zeptal se jich:
‚Co je příčinou tohoto odporného stavu věcí? Proč k tomu došlo?‘
Odpověděli, že zdrojem vší této nečistoty a odporností je pokleslé chování biskupů, většiny kněží všech hodností, a také hříšný, amorální život věřících. Andělé dodali:
‚Veškerá tato špína, všechny výkaly, které zcela znečistily celý chrám, svatyni, duchovenstvo, mnichy i věřící, bude vmžiku smyta, ale bude to… ohněm a sírou!‘“
A jaký zázrak! Na druhý den vypukla veliká válka s Peršany, kteří oblehli Jeruzalém a Svatou zemi. Pobili tisíce křesťanů, včetně mnoha poustevníků a asketů. Byl mezi nimi i požehnaný igumen, který měl toto strašlivé vidění, jež bylo zachováno několika jeho učedníky, kteří strašnému masakru unikli. Ulice byly plné tisíců mrtvých těl a jejich krev tekla jako řeka. Peršané odvlekli tisíce zajatců a jako válečnou kořist si odnesli ctihodný Kříž Kristův. Stalo se tak 22. ledna roku 614. Jen dva či tři dny před tímto dnem měl svatý asketa uvedené vidění.
O čtrnáct let později (roku 628 po Kristu) porazil byzantský císař Herakleios vojsko Peršanů a vítězně vrátil Kříž zpět do Jeruzaléma, kde jej 14. září slavnostně vztyčil. Tuto událost každoročně oslavujeme svátkem Povýšení vzácného a životodárného Kříže.
Bůh dovolil, aby se události popsané v tomto příběhu staly – kvůli nedostatku modliteb a duchovního zápasu všech vrstev křesťanské společnosti, ba co hůř, kvůli nečistému životu křesťanů.
Ach, kdyby žil tento požehnaný asketa v naší době… jakou temnou vizi by mu Bůh zjevil? Nejsme-li proto schopni vydržet dlouhé posty, bdění, dlouhá stání ani konat jiné asketické skutky, můžeme alespoň vzývat ústy svaté Ježíšovo jméno: ‚Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!‘
Přeloženo z angličtiny: The Jesus Prayer for those Living in the World, St. John Chrysostomos Greek Orthodox Monastery, Wisconsin 2021, s. 212-215.
