Nepřetržitá modlitba: Matka i pramen radosti v Kristu
„Modlete se bez přestání.” (1Te 5,17)
„Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ (Mt 26, 39)
V naší dřívější rozpravě nad blaženou výzvou sv. apoštola “vždy se radujte” (1Te 5,16) jsme představili radost v Kristu jako spolehlivý barometr našeho duchovního stavu.
Trvalá a nepřestávající radost je plodem stálé přítomnosti Spasitele v našich srdcích, a je dosažena skrze nepřestávající modlitbu.
1. Nepřetržitá modlitba je výrazem naší vroucí lásky ke Kristu, a touhy aby On, jen On sám, byl Pánem našich srdcí a pramenem naší radosti: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.” (Dt 6,5)
Je ale pro věřící, kteří žijí uprostřed tolika rušivých elementů a čelí bezpočtu světských starostí, vůbec možné modlit se bez přestání?
Z duchovní zkušenosti naší Církve víme, že to možné je.
Sv. Nikodém Svatohorec říká: „Všichni křesťané, mladí i staří, muži i ženy, by se měli neustále modlit: když obchodují, když jedí, když chodí, když se starají o jakoukoliv záležitost, vždy by měli říkat tuto krátkou modlitbu – někdy rty, jindy v mysli a ve svém srdci: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.“
Sv. Jan Zlatoústý nás ujišťuje, že ať jsme kdekoli a kdykoli, všude je možné postavit prestol a modlit se: „A jak je možné,“ říkají někteří, „pro člověka žijícího na světě a připoutaného ke své práci modlit se tři hodiny denně a chodit do chrámu?“ [Odpovídám:] „Je to možné a velmi snadné: Nevymlouvejte se na to, že poblíž není žádný dům modlitby, neboť milost Ducha svatého – pokud jsme duchovně bdělí – dělá z nás samotných chrámy Boží, a tak se můžeme ve všech ohledech velmi snadno modlit.” „Kdekoli se ocitneš máš prestol, liturgické kopí a oběť při sobě – protože jsi sám knězem, prestolem a obětí. Ať jsi kdekoli, všude můžeš postavit prestol – když budeš bdělý, nebude ti bránit místo ani čas; i když si třeba neklekneš, nebudeš se bít v prsa nebo neroztáhneš ruce k nebi, ale projevíš jen horlivost mysli, už jsi splnil vše potřebné k modlitbě. Je to dokonce možné i pro ženu, když drží přeslici a přede, aby v duchu pozvedla svůj pohled k nebi a horlivě volala k Bohu. Je to možné i pro muže, který jde na tržiště, aby se upřímně modlil při chůzi. A další muž, který sedí ve své dílně a prošívá kůže, může [modlitbou] zasvětit svou duši Bohu. Otrok, když nakupuje, když jde ulicí a když slouží v kuchyni, se také může horlivě a bděle modlit, i když nemůže jít do chrámu. Bůh není na rozpacích z místa [kde se člověk modlí], hledá jen jednu věc: vroucí mysl a klidnou duši.” (1)
2. Neustálým vzýváním svatého Pánova jména jsou posvěceny naše rty a srdce, stejně tak jsou požehnány všechny naše záležitosti a úkoly. Tímto způsobem je náš život „osolen“, protože ho ochucujeme solí Ducha svatého, pravého zdroje radosti. Svatí spolu se sv. Janem Zlatoústým právě z tohoto důvodu povzbuzují i řemeslníky: „Jsi řemeslník? Když sedíš v práci, zpívej žalmy; … žalm je skvělý společník.” (2)
Sv. Basil Veliký říká, že zbožná duše, která hned na počátku dne spěchá uctít Stvořitele modlitbou a chvalozpěvy, zní jako andělský zpěv. A když se i za jasného slunce věnuje různým úkolům s modlitbou, a má ji všude za společníka, “solí” jí svou práci; povzbuzení poskytované modlitbou propůjčuje duši radostný a nerušený stav. (3)
3. Neměli bychom také zapomínat, že nepřetržitá modlitba je nezbytná a potřebná ve spasitelném boji o dosažení vnitřní bdělosti a pozornosti.
Náš Pán před Svým ukřižováním naléhal na své svaté učedníky: „Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.” (Mt 26,41).
Toto nařízení má trvalou a univerzální platnost: je určeno všem věrným členům naší církve, kteří sice žijí ve velice světském prostředí plném pokušení, měli by však být vždy pozorní a chránit své srdce, aby bylo čisté a svobodné, a tak se mohlo stát „příbytkem,“ (J 14,23) chrámem a obydlím Nejsvětější Trojice, nevyčerpatelného pramene pravé radosti.
Je tedy zřejmé, že i laici žijící ve světě „jsou schopni se modlit při práci, při jídle a pití, doma a venku, při sezení a při chůzi – pokud odvrhnou mnohomluvnost a jejich mysl sestoupí do srdce.” (4)
1 PG 54, 667-668.
2 PG 49, 237.
3 PG 32, 225C-228A.
4 Sv. Nikodém Svatohorec, Manuál ke zpovědi [řecky], Athény, III. vydání, s.45-46.
Přeloženo z angličtiny