Metropolita oropský a filijský Kyprián (†2013): O nepřátelích a spojencích v našem duchovním zápase
Nedostatek duchovní zkušenosti, malověrnost a naše vášně nám většinou nedovolují, abychom pochopili, kdo jsou ve skutečnosti naši praví nepřátelé. A ti mezitím dnem a nocí, pomocí různých nástrojů, úkladů a pokušení, obléhají naši duši a snaží se ji oddělit od Kristova Světla a podřídit ji temným vášním.
„O jednom starci se praví, že prosil Boha, aby mu zjevil démony. Bylo mu řečeno. Není třeba, abys spatřil démony. On však prosil i nadále:“Pane, Ty mě můžeš přikrýt svoji milostí.“ Bůh tedy otevřel jeho duchovní oči a on uviděl démony, kteří jako vosy nalétávali na lidi a zabodávali do nich svá žihadla. A anděl Páně jim hrozil.“
Po generace neustále opakovaná zkušenost nás opravňuje vyslovit následující soud: Křesťané, kteří se s milostí Boží a s pomocí svatých snaží ze stavu „proti přirozenosti“ dosáhnout stavu „podle přirozenosti“ a odtud vystoupit do stavu „převyšující přirozenost“, jsou dnem a nocí vystaveni útokům zlých duchů, padlých andělů.
Zášť a závist, kterou démoni chovají vůči lidem, je nepopsatelná. Tito nešťastníci totiž vidí, že v Kristu posvěcení lidé, přestože smrtelní a tělesní, se stávají dědicové onoho světa Světla, Slávy a blaženství, ze kterého oni kvůli své pýše odpadli a stali se tak dědicové temného Hádu a věčného ohně utrpení.
Nedostatek duchovní zkušenosti, malověrnost a naše vášně nám většinou nedovolují, abychom pochopili, kdo jsou ve skutečnosti naši praví nepřátelé. A ti mezitím dnem a nocí, pomocí různých nástrojů, úkladů a pokušení, obléhají naši duši a snaží se ji oddělit od Kristova Světla a podřídit ji temným vášním.
„O jednom starci se praví, že prosil Boha, aby mu zjevil démony. Bylo mu řečeno. Není třeba, abys spatřil démony. On však prosil i nadále:“Pane, Ty mě můžeš přikrýt svoji milostí.“ Bůh tedy otevřel jeho duchovní oči a on uviděl démony, kteří jako vosy nalétávali na lidi a zabodávali do nich svá žihadla. A anděl Páně jim hrozil.“
Jakmile překonáme malověrnost a dojdeme přesvědčení, že ve skutečnosti našimi jedinými nepřáteli jsou nečistí duchové, začneme s větší rozhodností čelit pokušení netrpělivosti, smutku, nedočkavosti a hněvu.
Neboť duchovní zápas jak vnější tak i vnitřní je velice obtížný, častokrát bezútěšný a především neustálý: zlé myšlenky, představy a pocity jako černý mrak pokrývají naše srdce a nús. Máme pocit jakoby lidé, příroda, vše kolem nás se proti nám spiklo!…
Bezprostřední nebezpečí, kterému čelí zvláště ti, kteří stojí na začátku života v Kristu, je sklon brát na lehkou váhu exitsenci ďábla, zlořečit mu, či se mu vysmívat!
V těch chvílích, kdy intenzita vnitřního zápasu dosahuje svého vrcholu, je dobré pamatovat na to, jak postupoval archanděl Michael: „Vždyť ani archanděl Michael, když se s ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene Pán.‘“ (Ju 9)
Arachanděl Michael si tedy při sporu s ďáblem nedovolil sám vynést rozsudek, ale řekl mu: „Bůh si to s tebou vyřídí,
Pán ať tě potrestá za tu hanebnost a nespravedlnost, o kterou se pokoušíš… A tímto způsobem se ďábel ztratil…
Sv. Otcové k tomu dodávají: „Pomysli na to, že archanděl Michael vyhnal ďábla, ale ne autoritativně a projevem své moci. Pokorně předal všechen soud a vyhnání ďábla do moci Boží.“
Tímto příkladem nás archanděl Michael učí, že nemáme zlořečit, proklínat či anathematizovat ani samotného Satana. To nás ostatně učí také Sírachovec: „Zlořečí-li svévolník Satanovi, zlořečí sám sobě.“ (Sír 21, 27)
Otcové interpretují tento postoj následujícím způsobem. „Pokud vynáším anathema nad Satanem a zároveň činím jeho skutky, anathematizuji sám sebe.“
Druhé nebezpečí, kterému čelí ti, kteří bojují dobrý zápas spásy, spočívá v tom, že zapomínají na to, kdo jsou naši duchovní spojenci: andělé Boží!
Nezapomeňme, že ve zjevení, které se dostalo výše zmíněnému starci, je řečeno, že neviděl pouze démony, jak plni zuřivosti obléhají duši člověka, ale viděl také anděla, jak jim hrozí a trestá je.
Když nám postupem času Boží slitovnost udělí dar duchovní čistoty, tak získáme zkušenost opravdové blízkosti s naším andělem strážným a budeme moci uslyšet jeho hlas pravící: „Jsem zde u tebe! …Neztrácej odvahu!… Stačí jen, když budeš opatrný!…“
Svatí Otcové nás učí a naše zkušenost to potvrzuje, že poté co duše projde soužením a trápením, ovšem s trpělivostí, pokorou a vděčností, tak Všedobrý Bůh poskytne této duši bohatou útěchu: „… skrze noetické kněze, tedy anděly, kteří posilují duši teplem a sladkostí slz, vznešenými myšlenkami a silou ctností.“
Musíme být neochvějně přesvědčení o tom, že pokud zůstáváme pevně v zachovávání přikázáních Páně, tajemným způsobem přijímáme pečeť Božího anděla a démoni tak nemohou mít nad námi žádnou moc. Budou nás napadat, ale ztratí se. Přijdou, ale odejdou potrestáni.
Svatí nám praví: „Zůstaňte v dobrém a Bůh pošle svého anděla, aby na vás vložil pečeť, tak že ten, který přijde s mečem, jenom kolem vás projde. Amen.“
Pamatujme tedy a to zvláště ve chvílích, kdy tíže duchovního boje na nás bude silně doléhat, kdo jsou naší nepřátelé a kdo jsou naši spojenci!
Ti první jsou temní, nepřátelští, ale bezmocní… Jsou to naše ústupky a kompromisy vedoucí do hříchů, které jim poskytují moc k tomu, aby nás zraňovali.
Druzí jsou zářiví a dobří… Je to čistota našeho života a vůně Boží milosti, která přebývá v našich srdcích skrze noetickou modlitbu, která je přitahuje a oni nás potom ochraňují, utěšují a vedou do výšin zbožštění.
(2005)
::____
Přeloženo z řečtiny: Άγιος Κυπριανός, (Svatý Kyprián, časopis Metropolie oropské a filijské), No. 371 (2014), s. 1- 3.
