Intronizační proslov metropolity oropského a filijského Kypriána, předsedy Posvátného synodu v ohrazení
Skutečně na první pohled se jedná o obtížnou službu, která na počátku v člověku vzbuzuje oprávněné obavy. Nakonec však převažuje radost v Duchu Svatém. Neboť ve sloužení, jehož podstatou je mytí nohou učedníků, tedy nohou lidu Božího, se uskutečňuje podstata biskupské služby…
Tehdy se skutečně biskup stává následovníkem Toho, který se o Velkém čtvrtku v průběhu Poslední večeře sehnul, poklekl a umyl nohy svým učedníkům… A navíc začal u Jidáše!…
„Hleď, abys konal a naplnil službu, kterou jsi přijal od Pána.“ (Kol 4, 17)
Ctihodní biskupové,
ctění otcové a bratři,
důstojní mniši a mnišky,
milovaní bratři a sestry v Kristu,
vážení představitelé místního veřejného života,
v této historické chvíli, kdy se ujímám katedry oropské a filijské metropolie, na kterou mne vyslala láska a důvěru ctihodných biskupů našeho synodu, cítím potřebu začít tuto velice zodpovědnou službu nejinak než oslavou našeho Pána a Boha, Svaté Trojice: Sláva Bohu za vše! Sláva Otci, Synu a Duchu Svatému! Naděje má je Otec, útočiště mé je Syn, záštita má Duch Svatý, Svatá Trojice Sláva Tobě!…
Dále bych chtěl poděkovat našemu Pánu a Bohu, že shlédl na svého nehodného služebníka a skrze rozhodnutí našich hierarchů mi svěřil zodpovědnost trojího sloužení.
Jak je známo, každý biskup – a zvláště to platí v případě prvního hierarchy synodu – jakožto hlava a jakožto igumen opírá svoji službu o Kristova slova: „Já jsem Cesta, Pravda i Život.“ (J 14,6)
Tato slova odkazují k trojímu úřadu Krista, tedy k úřadu královskému, prorockému a kněžskému. Jako prorok Kristus kázal evangelium, jako kněz přinesl přirozenost přesahující a oživující oběť a jako král přemohl a zničil vládu smrti.
V Církvi a skrze Církev biskup vtěluje královskou, prorockou a kněžskou moc a vládu – samozřejmě pouze v rámci liturgických a charizmatických hranic Církve a vždy a jedině jako službu pro druhé.
Archijerej jako král vede a stojí v čele církevního společenství (Cesta). Jako prorok je nositelem pravdy dogmatické nauky (Pravda). Jako kněz je vykonavatelem Tajemství Církve, v jehož středu se nachází sv. Eucharistie, oběť, vrchol bohoslužebného života Církve (Život).
Archijerej a zejména metropolita a první hierarcha synodu jakožto Boží milostí Cesta–Pravda–Život, obětavě vykonává svoji službu a to pro spásu jemu svěřeného rozumového stádce. Nachází se na kříži spoluukřižovaný se Spasitelem Kristem. Veden láskou sestupuje do osobního Hádu každého jednotlivého věřícího s nadějí vzkříšení a věčného života.
Milovaní bratři a sestry v Kristu!
Proč však teď, kdy je mi ukládána taková obtížná služba děkuji Bohu?
Je pravda, že mne na počátku jen pouhá myšlenka na takovou možnost trápila a sužovala. Mnohem více však, když se nakonec tato možnost stala skutečností. Vědomí mnoha mých nedostatků mě naplňovalo velikými obavami a považoval jsem za zcela nemožné, abych přijal takovou obtížnou a zodpovědnou službu.
Pak však v jeden okamžik se objevil paprsek světla v mém srdci: nauka našeho duchovního otce a jerondy Kypriána blažené paměti o poslušnosti. Jak víme, poslušnost jerondovi a igumenovi je, jak nás to učí naše zkušenost, pro mnicha pramenem radosti a to ze tří důvodů:
– skrze poslušnost se léčí naše osobnost tím, jak se zbavuje nemocné sebelásky a egoismu,
– poslušnost nás předává do rukou Božích, kterými Hospodin vykonává své dílo,
– poslušnost nám otevírá radostnou příležitost sloužit druhému, bratrovi, světu na jeho cestě ke Království Božímu.
Milovaní bratři a sestry v Kristu,
s takovými myšlenkami na srdci, s takovým pohledem na Bohem mi svěřenou službu metropolity a prvního hierarchy našeho synodu, sebezpytující a se zkroušeným srdcem, ale s nadějí v Božího Zakladatele Církve, naslouchám teď pozorně, s mnohem vetší pozorností než dříve, ale také s bázní slovům sv. Pavla:„Hleď, abys konal a naplnil službu, kterou jsi přijal od Pána.“ (Kol 4, 17)
Pečlivě vykonávej službu, která ti byla svěřena Boží vůlí, vyplň ji dokonale!… Tato služba je velikou ctí, ale také velikým břemenem a zodpovědností. K jejímu naplnění je třeba bdělé pozornosti, neúnavného snažení, neustávající modlitby, síly a moudrosti shůry.
Tato služba mě postupně přivádí k velikému tajemství Poslední večeře, kde se ode mne očekává, že budu sloužit obřad mytí nohou Božího lidu…
Skutečně na první pohled se jedná o obtížnou službu, která na počátku v člověku vzbuzuje oprávněné obavy. Nakonec však převažuje radost v Duchu Svatém. Neboť ve sloužení, jehož podstatou je mytí nohou učedníků, tedy nohou lidu Božího, se uskutečňuje podstata biskupské služby…
Tehdy se skutečně biskup stává následovníkem Toho, který se o Velkém čtvrtku v průběhu Poslední večeře sehnul, poklekl a umyl nohy svým učedníkům… A navíc začal u Jidáše!…
V ten okamžik se ve své plnosti zjevila nejkrajnější láska a nejkrajnější vznešenost našeho Pána, který nám v tváří tvář nevděčnému učedníku ukázal věčný příklad velkodušnosti a shovívavosti, pokory a ryzí vznešenosti…
Pouze tímto způsobem existuje naděje, že lid Boží, rozumové stádce Hospodinovo pozná Cestu– Pravdu–Život, že mu bude zjeveno světlo Svaté Trojice.
Pokud člověk není pohnut a v jádru své existence otřesen při službě obřadu mytí nohou učedníků ze strany pastýře, biskupa, tehdy se takový člověk vydává na odlišnou cestu, která nevede ke světlu, nevede tam, kde se odehrává tajemství Letnic…
Milovaní bratři a sestry v Kristu,
na závěr vás všechny chci požádat o podporu na společné cestě modlitby prýštící z lásky a vzájemného proniknutí. Chci vás požádat o podporu zvláště v tom, co je tou nejzodpovědnější částí této služby, tím mám na mysli snahu o dosažení sjednocení, jednoty a znovusjednocení pravoslavných křesťanů. Neboť jejich rozdělení je skutečnou tragédií.
V době dnešních kritických a historických událostí Posvátný synod v ohrazení přijal na svá bedra velké břemeno zodpovědnosti, které je pravděpodobně tím největším břemenem: sloužit tajemství jednoty Církve. Vždyť jednota je tím vlastním způsobem existence Církve…
Každý biskup je povolán k tomu, aby svým působením sloužil tomuto tajemství jednoty, aby se mu oddal celou svojí existencí, aby za něj trpěl, klečel na kolenou a byl ukřižován…
Takový způsob konání, konání hluboké a neustálé pokory sebou přináší určitou eschatologickou vizi. Není to vize pouze obecného sjednocení světa – samozřejmě ve vůli Boží, v lásce Boží a v pravdě Boží – ale vize odstranění tendencí k rozdělování v Církvi, uzdravení schizmatu a štěpení, která závistí Zlého napadají přečisté Tělo našeho Pána.
Biskup musí takto konat, musí mít takovou vizi, protože, znovu to opakuji: Jednota je tím vlastním způsobem existence Církve…
Milovaní bratři a sestry v Kristu,
s těmito myšlenkami na srdci jsem vyšel z útrob našeho monastýru, abych – vzývajíce modlitby našeho ctěného jerondy a metropolity Kypriána blažené paměti – vstoupil do tohoto požehnaného chrámu a byl uveden na katedru oropské a filijské metropolie. A na této cestě – ať vám to nezní divně – přišla radost. Tato radost, kterou pociťuji, nebyla a není radostí tohoto světa. Radost, kterou člověk prožívá, když se realizují jeho osobní touhy a prospěch – Bůh chraň!…
Tato radost je darem a požehnáním Otce, Syna a Ducha Svatého, neboť se odevzdávám do poslušnosti Církve a přijímám na svá bedra sloužení pro Církev. Neboť jako biskup jsem si vědom, že tato cesta mě přivádí k tajemství Poslední večeře, tedy k tomu, abych poklekl a věnoval celý svůj život mytí nohou Božího lidu s pomocí Bohorodičky, všech svatých a silou ctihodného Kříže.
Žádám vás: modlete se, aby se tato vize nikdy neztratila z mých duchovních očí. Protože v okamžiku, kdy biskup zapomene na tuto vizi, již sám sebe zničil a další jeho existence v Církvi je beze smyslu…
„Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boha Otce a účastenství Ducha Svatého nechť je s vámi se všemi!“
Metropolita oropský a filijský Kyprián
6/13.10.2013
svátek sv. apoštola Tomáše a ikony Bohorodičky „Přeoslavovaná Matka“
