Encyklika ke svátku Kristova Vzkříšení 2022
Vůle Otce spočívá v tom, aby nikdo z věřících nezahynul, nýbrž aby všichni dosáhli vzkříšení; aby zřeli na Jeho Syna a věřili v Něj jako „Boha pravého od Boha pravého“; aby měli život věčný a byli vzkříšeni v poslední den Soudu.
Řecká pravoslavná starostylní církev
Posvátný synod
Kannigos 32
106 82 Athény
Řecko
Encyklika ke svátku Kristova Vzkříšení 2022
„A toto je vůle Toho, který Mne poslal (Otce), aby každý, kdo vidí Syna a věří v Něho, měl život věčný,
a Já ho vzkřísím v den poslední.“ (J 6, 40)
Drazí otcové a bratři ve vzkříšeném Pánu!
Opět nastal nejradostnější den Vzkříšení Páně, den zářivý a světlonosný! Není přece možné, aby náš Spasitel, který ve Svém učení jasně přislíbil, že vzkřísí Své věrné následovníky, nebyl schopen vzkřísit vlastní mocí Sebe Sama! Jako člověk zemřel, byl ukřižován a pohřben, ale jako Bůh vstal z mrtvých a daroval nám věčný, nepomíjivý a nekonečný život.
Přišel na zem jako Bohočlověk, aby naplnil vůli Boha Otce a zjevil Svou slávu, „slávu jakožto Jednorozeného od Otce, plného milosti a pravdy“ (J 1, 14). Syn a Slovo Otce se stal Člověkem, aby těm, kteří Jej dobrovolně a svobodně přijmou, daroval Boží adopci, tj. možnost stát se „Božími dětmi“ (J 1, 12). Vůle Otce spočívá v tom, aby nikdo z věřících nezahynul, nýbrž aby všichni dosáhli vzkříšení; aby zřeli na Jeho Syna a věřili v Něj jako „Boha pravého od Boha pravého“; aby měli život věčný a byli vzkříšeni v poslední den Soudu (J 6, 39-40).
Při druhém příchodu Kristově budou vzkříšeni všichni, jak spravedliví, tak hříšníci: první „ke vzkříšení života“, druzí „ke vzkříšení soudu“ (J 5, 29). První vstanou z mrtvých proto, aby byli povzneseni k věčnému setkání a společnému přebývání s Bohem v Jeho Království, zatímco druzí proto, aby byli odsouzeni k věčným mukám (viz Mt 25, 31-46).
V tomto životě zříme Syna duševníma očima víry, které se otvírají za předpokladu, že vedeme duchovní zápas, očišťujeme se od vášní a konáme dobré skutky; v opačném případě zůstávají naše oči zavřené a nejsou schopny přijmout rozum převyšující dogmata víry, ani vnímat potřeby našich bližních, každého „nepatrného“ bratra, který je obrazem Božím.
* * *
Náš Pán a Bůh, tento „pramen veškerého života“, nám ukázal způsob Svého sjednocení s námi, když o Sobě řekl, že je „Chléb života“ (J 6, 48), „sestupující s nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel“ (J 6, 50). Kristus dále praví: „Já jsem Chléb živý, který sestoupil s nebe; bude-li kdo jísti z chleba tohoto, živ bude navěky, a Chléb, který Já dám, je Tělo Mé, které obětuji za život světa.“ (J 6, 51)
Bohočlověk Kristus uskutečnil tajemnou večeři a přinesl sám Sebe jako oběť na Kříži, aby nám daroval Své Tělo, sjednocené s Božstvím, abychom se tak stali účastníky a spolupodílníky Božího života. Zemřel, aby zvítězil nad smrtí, a vstal z mrtvých, aby nám daroval vzkříšení. Nebudeme-li však jíst Jeho Tělo a pít Jeho Krev, nebudeme mít skutečný a věčný život: „Kdo jí Mé Tělo a pije Mou Krev, má život věčný, a Já ho vzkřísím v den poslední; neboť Mé Tělo je pravý pokrm a Má Krev je pravý nápoj.“ (J 6, 54-55)
Je jasné, že k tomu, abychom se stali hodnými věčného života a vzkříšení, musíme v tomto životě přijímat zbožšťující svaté Tajiny, v nichž je nám udílena milost Ducha Svatého. Jedině tak můžeme uspokojit náš duševní hlad a žízeň a roznítit v sobě touhu po blaženém životě na věčnosti, který již předem zakoušíme v tomto pozemském životě.
* * *
Milovaná dítka ve vzkříšeném Pánu!
Abychom se stali účastníky paschální Večeře naší Církve a mohli skutečně oslavovat Vzkříšení Kristovo i vzkříšení naší existence, musíme přebývat ve stavu pokání a bázně Boží. To je naším úkolem a základní podmínkou naší účasti. Postili jsme se a připravovali, abychom přivítali světlou Paschu, ale naše úsilí tím nesmí skončit; naše úsilí ve skutečnosti neustalo. Máme-li čisté svědomí, které nás neobviňuje, pak naše duše přijímá zaslíbení vlastního vzkříšení. Čím více se přibližujeme Bohu, tím více se vzdalujeme otročení hříchu.
Nepřítel-ďábel v našem nitru neustále vytváří celé hory duchovních překážek: zdá se nám, že hřích je jediným způsobem života, že je nepřekonatelný; zdá se nám, že žít v tomto světě nadále křesťansky znamená riziko, které nás naplňuje strachem; obáváme se o naše životní pohodlí, o vztahy s druhými lidmi, o vyplnění našich přání, obáváme se i o svůj biologický život; vždyť je možné, že onemocníme, zchudneme, budeme mít hlad, že na nás dolehnou pohromy ohrožující války, která se již rozpoutala, že se nebudeme moci bez omezení pohybovat a pracovat, že se nám nepodaří uskutečnit naše sny a touhy…
I kdyby k tomu snad mohlo dojít, žádná z těchto obav nemá reálný základ ani opodstatnění. Nikdo nás nemůže připravit o víru, naději a lásku. Nikdo nás nemůže odloučit od lásky Kristovy! (Ř 8, 35-39) Existuje pouze klamné zastrašování. Nedejme se chytit do pasti pochybností a kompromisů. Trpělivě a statečně postupujme vpřed – tam, kam nás volá zmrtvýchvstalý Pán: ke Kříži a Vzkříšení – chráněni duchem pokání, který žije v našem nitru! Radost a plnost Vzkříšení nás poté povznesou k Boží radosti, po níž toužíme: k vítězství, životu a věčnému Království. Amen!
Kristus vstal z mrtvých!
Vpravdě vstal z mrtvých!
Svatá Pascha, 2022
Arcibiskup athénský
† Kallinikos
a členové Posvátného synodu
