Encyklika ke svátku Kristova Vzkříšení 2019
Skrze duchovní lásku a zbožnou horlivost nechť zasvětíme náš život Kristu, který za nás trpěl a z mrtvých vstal. Přinesme Mu své modlitby, lásku, zdrženlivost, naději, pokoru, odpouštění, milosrdenství a trpělivost, především však svou účast v kajícně přijímaných svatých Tajinách. V žádném případě nepropadejme lenosti a nedbalosti, nepodléhejme namyšlenosti a sebechvále, nepovažujme se za duchovně úspěšné a dokonalé. Jsme přece vždycky dlužníci, „služebníci neužiteční“, a „což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme“ (Lk 18, 10)
Řecká pravoslavná starostylní církev
Posvátný synod
Kannigos 32
106 82 Athény
Řecko
Encyklika ke svátku Kristova Vzkříšení 2019
„Pojďte, přijměte Světlo ze Světla nehasnoucího,
a oslavujte Krista, který vstal z mrtvých!”
Milovaní otcové a bratři, děti vzkříšeného Pána!
V zářivém a největším svátku všech svátků, v této slavnosti nad všechny slavnosti dává nám Vítěz nad smrtí, náš Pán Ježíš Kristus, nehasnoucí Světlo Vzkříšení a života. Ve Své svaté Církvi nás radostně povzbuzuje a vyzývá, abychom se již nebáli a nezůstávali ve studené temnotě vášní a hříchu, ale abychom zažehli svíce svých srdcí od viditelného Světla, které proudí z Jeho svatého hrobu. A co je nejdůležitější – zve nás, abychom nechali osvítit své duše v průběhu toho, jak se budeme celým srdcem účastnit Jeho slavnostního Zmrtvýchvstání. Tak umožníme Světlu Vzkříšení, které naplňuje všechno „nebeské, pozemské i podzemní“, aby nás osvítilo zevnitř:
„Nyní vše naplněno jest světlem, nebe i země i podsvětí,“ oduševněle pěje svatý pěvec Jan Damašský. Vždyť věčné Božské Světlo Vzkříšeného Pána Krista naplnilo dokonce i ponuré peklo, tím jak do něj sestoupilo!
Proč se tak stalo? Protože předtím lidé žili kvůli hříchu ve tmě a zlo jim dokonale vládlo. Byli jsme drženi v okovech otroctví smrti. Náš nepřítel, ďábel, tento „vrah pokolení lidského“ (J 8, 44), byl plný sil a pyšnil se, jak nás oklamal.
Avšak Kristus Spasitel, pravé Světlo, nás skrze Svou bezhříšnou smrt na kříži vykoupil z tohoto hanebného otroctví a vyvedl nás z tohoto nesnesitelného stavu. Ve Své nesmírné lidumilnosti a nevýslovné lásce se dobrovolně rozhodl, že podstoupí smrt, a to proto, aby sestoupil do království pekla a setkal se tam se spoutanými dušemi všech zesnulých lidí od počátku stvoření. A tehdy se stalo, že zničil peklo bleskem Svého Božství a tak zrušil království smrti a hříchu a zahubil našeho nejhoršího nepřítele, a jako Nový Adam nám přinesl svobodu a vysvobození.
Sv. Řehoř Theolog zdůrazňuje, že náš nejblaženější Pán to vše vytrpěl proto, „aby vzkříšením těla poskytl spásu Svému obrazu a znovu obnovil člověka“ (Řeč VII, 23).
I apoštol Pavel se při své obhajobě před Židy a pohany takto ptá: „Což, zdali se za věc neuvěřitelnou soudí u vás, že Bůh mrtvé křísí?“ (Sk 26, 8). Vzkříšení totiž bylo pro apoštola zcela hmatatelnou a nepochybnou realitou. On sám, když byl ještě Saulem – pronásledovatelem křesťanů, obrátil se k víře díky Světlu, jež jej ozářilo z nebe a které bylo jasnější než slunce; v témže okamžiku zaslechl hlas vzkříšeného Ježíše Krista, který mu nejen vyčítal pronásledování vedené proti Němu, nýbrž jej také vyzýval, aby vstal z mrtvých, postavil se a přijal od Něj přeslavné poslání: „otevřít oči jejich, aby se obrátili od temnosti k světlu a z moci satanovy k Bohu, aby přijali odpuštění hříchů a podíl mezi svatými skrze víru ve Mne“ (Sk 26, 18).
Víra v zářivé Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista osvobozuje a osvěcuje člověka, a naopak, nevíra a hřích, který ji doprovází, člověka zotročují a zatemňují.
Temnota vládne pouze těm, kteří jsou zatvrzelí „ve zlých skutcích“ (Kol 1, 21), tj. v nevíře a duchovním klamu. Těm, kteří jsou odcizeni od Boha natolik, že považují hřích za svou přirozenou potřebu a životní smysl, a proto také hřích ospravedlňují a tak upadají do agnosticismu a bezbožnosti.
Je však třeba zdůraznit, že i lidé věřící, přivyknou-li ke zdánlivě malým hříchům, které si tak zamilují a pak se je snaží ospravedlňovat (neboli, jak říká sv. Basil Veliký, „radují se z temnoty“) – i takoví ztrácejí Světlo a věčný Život!
***
Děti vzkříšeného Pána!
V Kristově Církvi se skrze Pravoslavnou víru a dobré skutky stáváme „spoluobčany svatých a domácích Božích“ (Ef 2, 19), získáváme vyšší, duchovní, charismatický život a jsme „Světlem v Pánu… synové světla“ (Ef 5, 8), dětmi Vzkříšení (Lk 20, 38).
Prostřednictvím naší účasti na Kristově utrpení budeme schopni přijmout a zachovat tento Boží dar až do konce a tak se staneme hodnými přijetí věčných Božích blah. Staneme se účastníky Vzkříšení a zbožštění, jak po tom ze srdce toužil sv. Řehoř Teolog: „Musím vstoupit do hrobu společně s Kristem, vstát s Kristem, stát se spoludědicem Kristovým, stát se synem Božím a samotným Bohem.”
Proto bychom neměli propadat malomyslnosti a obávat se problémů a potíží, se kterými se setkáváme v našich životech. Obětavé plnění přikázání by nás nemělo děsit. Skrze duchovní lásku a zbožnou horlivost nechť zasvětíme náš život Kristu, který za nás trpěl a z mrtvých vstal. Přinesme Mu své modlitby, lásku, zdrženlivost, naději, pokoru, odpouštění, milosrdenství a trpělivost, především však svou účast v kajícně přijímaných svatých Tajinách. V žádném případě nepropadejme lenosti a nedbalosti, nepodléhejme namyšlenosti a sebechvále, nepovažujme se za duchovně úspěšné a dokonalé. Jsme přece vždycky dlužníci, „služebníci neužiteční“, a „což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme“ (Lk 18, 10). Neustále se před námi otevírají světlé obzory a nejjasnější vrcholky dokonalosti, které nás volají „k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši“ (Fil 3, 14).
Nechť je nám světlá oslava svaté Paschy zde na zemi závdavkem nevýslovné Boží slávy a věčné, zářivé Paschy na nebesích. Amen!
Kristus vstal z mrtvých!
Svatá Pascha, 2019
Arcibiskup athénský
† Kallinikos
a členové Posvátného synodu
