Chudý anděl: veliký užitek milodarů

Svatý Řehoř Veliký, papež římský, žil v 6. století. Předtím, než usedl na biskupský trůn v Římě, založil na Monte Coeli klášter zasvěcený svatému apoštolu Ondřejovi. Po dlouhou dobu tam žil jako igumen velice strohým a asketickým životem.

Jednoho dne ke dveřím kláštera dorazil chuďas požádat o almužnu. Svatý Řehoř mu dal šest mincí. Chuďas se po chvíli vrátil a žádal znovu. Světec mu dal dalších šest mincí. To stejné se opakovalo i potřetí. Tehdy však již svatý Řehoř,  nemaje co by mu dal, ochotně mu daroval stříbrný talíř z majetku kláštera.

Klášterní pravidla zakazovala něco podobného, ale soucitné srdce světcovo nemělo sílu nechat odejít naléhajícího prosebníka s prázdnýma rukama.

Stejně se choval i později, když se stal římským papežem. Jednou poslal pro dvanáct chudých, aby s ním pojedli. Při jídle si světec všiml (a viděl to pouze on), že tam s nimi byl i třináctý pozvaný. Odlišoval se však od ostatních. V jeho tváři se odrážela jakási výjimečná vznešenost duše. Na konci ho pozval k sobě a zeptal se ho. Kdo jsi a jak jsi sem přišel? Odpověděl mu: Jsem Anděl Páně. Byl jsem to já, kdo byl tehdy před léty k tobě Bohem poslán požádat o almužnu a komu jsi dal ten stříbrný talíř. Hospodin mě poslal, abych vyzkoušel tvoje milosrdenství. Proto tě povýšil na biskupa. Dostal jsem od Boha příkaz být od té doby neustále u tebe a ochraňovat tě.

_____
Přeloženo z řečtiny: Ἐμφανίσεις καὶ θαύματα τῶν Ἀγγέλων, ἐκδόσεις Ἱ.Μ. Παρακλήτου 1995, str. 157-158.