Boží milosrdenství “uhání” hříšníka: potrat – skutek nenáviděný Bohem a jeho tragické následky

Před 40 lety na poloostrově Chalkidiki žila jedna rodina. Byli poměrně dobře zabezpečeni a měli dvě děti 7 a 15 let. Když matka otěhotněla potřetí, chtěla jít za každou cenu na potrat. Bez ohledu na prudký nesouhlas manžela trvala na svém a potají svůj záměr uskutečnila. „Bůh nás krutě potrestá,“ řekl jí tehdy manžel. „Jaký Bůh, prosím tě,“ zareagovala na to manželka. „Jestli Bůh existuje, ať přijde teď…“

Před 40 lety na poloostrově Chalkidiki žila jedna rodina. Byli poměrně dobře zabezpečeni a měli dvě děti 7 a 15 let. Když matka otěhotněla potřetí, chtěla jít za každou cenu na potrat. Bez ohledu na prudký nesouhlas manžela trvala na svém a potají svůj záměr uskutečnila. „Bůh nás krutě potrestá,“ řekl jí tehdy manžel. „Jaký Bůh, prosím tě,“ zareagovala na to manželka. „Jestli Bůh existuje, ať přijde teď…“

Zhruba měsíc na to její manžel onemocněl. Jednu neděli matka vzala svého staršího syna, nasedli na traktor a jeli na pole. Po cestě měli nehodu, traktor se převrátil a syn zemřel. Chápete jaké zoufalství, jaká bolest, jaký nesnesitelný smutek, beznaděj a pocit viny padají na matku, když se cítí zodpovědná za smrt svého dítěte.

Po nějaké době znovu přišla do jiného stavu a znovu naléhala na potrat. Teď byl však již její manžel neoblomný a zastavil ji přímo před nemocnicí v Soluni. Vyhrožoval jí rozvodem, pokud to udělá. Matka tak byla proti své vůli nucena si dítě ponechat.

Ovšem pro svůj egoismus a umíněnost, kvůli tomu, že si nedokázala prosadit svou a asi také kvůli tomu, aby „naštvala“ svého manžela, proklela nedávno počaté dítě. A víte, co řekla? „Ať se nestihne dožít pěti let.“

Přesto všechno se narodil krásný a roztomilý chlapeček. Čím více rostl, tím více byl roztomilejší, plný požehnání a velice vnímavý a chytrý, dokonce již jako nemluvně. Všichni z něj byli jako u vytržení a nejvíce samozřejmě jeho matka.

Po nějaké době onemocnělo její druhé dítě – dcera akutní leukemií. Poslední dny prožila ve státní nemocnici v Soluni. Bylo období Velkého půstu pátek večer. Z vedlejšího pokoje byl slyšet z rádia přenos z kostela, kde četli Akathist k Bohorodičce. Matka plakala a v jednu chvíli plná slz a beznaděje se otočila k ikoně Bohorodičky, která byla zavěšená nad postelí její dcery. A jak zvedala hlavu, aby ji poprosila, vidí z ničeho nic velkou černou postavu, která jí říká: „Breč si jak chceš, zbytečně se však namáháš a prosíš. I toto tvé dítě zemře a také to, co jsi mi zasvětila a darovala. Vezmu si ho v den, kdy dovrší pět let, přesně tak, jak si mi ho zaslíbila.“

Jakmile to uslyšela – nikdo z ostatních nic neviděl – omdlela. Když ji přivedli k sobě, vypověděla vše přesně tak, jak to slyšela. V ranních hodinách následujícího dne její dcera zemřela. Její žal a bolest byly tak velké, že dostala nervový šok a musela zůstat několik dní v nemocnici. Po nějaké době, když se vrátila domů, se jí zdál ohromující sen. (Přestože se nemáme zabývat sny a přikládat jim nějaký význam, tento sen byl výjimkou.) Vidí své dvě zesnulé děti, staršího syna a mladší dceru v oslňujícím světle, v nádherném prostředí, v Ráji. A slyší, jak ji říkají: „Neplač maminko! Nám je dobře a pro nic na světě se nechceme vrátit do světa, kde vy žijete, který je tak plný bolesti, soužení a zla, tak špinavý a prohnilý. Vy jako naši rodiče se samozřejmě kvůli nám trápíte. Ovšem my zde žijeme v radosti a blaženosti, spolu s anděly, cherubíny a serafíny. Ty však maminko musíš dávat pozor na Michálka (tak se jmenoval její nejmladší syn). Dej na něj pozor, protože jsi ho zaslíbila tomu Černému, tomu Zlému. Vzpomínáš, jak jsi mu ho darovala? Na jeho páté narozeniny musíte být v Jeruzalémě. Jeďte tam a zeptejte se, kde najdete asketu jménem otec Prodromos. V den, kdy bude Michálkovi pět, musíte být blízko něj.

Onoho dne začal zápas plný modliteb, svatých Liturgií, neklidu a nejistoty zápas o to, aby matka nepřišla i o své třetí dítě.

Přicházíme k létu 1968, kdy malý Michal završuje pátý rok svého života. Utrápení rodiče se vydávají na cestu do Jeruzaléma. Po mnoha nesnázích nakonec skutečně nacházejí otce Prodroma. Nebylo to vůbec jednoduché, protože v té době se Izrael, Jordánsko a Egypt nacházely ve válečném stavu. Cestování v té oblasti bylo velice nebezpečné a zvláště pak směrem na Sinaj. Nakonec se jim však za pomoci jeruzalémského patriarchátu a diplomatické služby podařilo projet a setkat se s otcem Prodromem.

Na den Michalových pátých narozenin, 12. srpna, byl otec Prodromos domluven s okolními askety, že budou jeden po druhém, každý ve svém skitu sloužit svatou Liturgii. On sám vzal ornát diákona, přivázal jím chlapce k oltáři a začal sloužit. Rodiče a zvláště pak nešťastnou maminku nechal klečet před ikonostasem, před ikonou Bohorodičky a číst bez přestávky Akathist. Kolem poledního se jim zdálo jakoby přišlo veliké zemětřesení, setmělo se kolem nich a bylo slyšet, jak démoni křičí, řvou a přibližují se, aby si vzali malého Michala.

Podobný případ je zaznamenán také v životopisu otce Sávy Duchovníka z Hory Athos, který pomohl jednomu mnichu, který měl být předán démonovi. Pouze s tím rozdílem, že v našem případě démoni nemohli nic dělat. Neboť jak otec dítěte, tak i otec Prodromos viděli, jak Bohorodice svým závojem přikrývá malého Michala přivázaného k oltáři. A tak byl Michálek nakonec zachráněn.

Bohorodička nenechala modlitby, svaté Liturgie, neustále opakované Akathisty a matčiny slzy bez odezvy a dítě ochránila.

Rodiče pod vlivem setkání s otcem Prodromem a záchrany svého syna zcela změnili způsob života a začali žít duchovně. Michal se stal mnichem a při postřižení přijal jméno Prodromos na památku askety otce Prodroma, který již zesnul. A před měsícem se stal diákonem v jednom klášteře na Hoře Athos.

________
Přeloženo z řečtiny: Οἱ Ἀναβαθμοὶ στὴν ἐν Χριστῶ Πορεία, Πρωτοπρεσβ. Στεφάνου Κ. Ἀναγνωστόπουλου, ἐκδόσεις Ἱ. Ἡ. Τὸ Γενέλθιο τῆς Θεοτόκου, Σεργούδα Δωρίδος 2011, str.107.