Abba Dorotheus z Gazy, Poučení XV: O svatých postech, část 2.
Co znamená vítat ho s palmovými ratolestmi a olivovými větvemi? Když někdo odchází do boje proti nepříteli a potom se vrací jako vítěz, každý z jeho vlastních ho vítá s palmovými ratolestmi. Palmová ratolest je totiž symbol vítězství. A zase když je někomu činěno příkoří a chce jít za soudcem, aby rozhodl o jeho sporu, drží v ruce olivovou větev a volá po slitování a pomoci. Oliva je totiž symbol slitování.
C. Jednou, když jsem se nacházel v monastýru, šel jsem navštívit jednoho ze starců – bylo tam mnoho velkých starců – a narazil jsem tam na bratra, který pod tímto starcem žil, jak s ním společně jí. Stranou jsem mu pravil: “Víš bratře, tito starci, které zde vidíš, jak jí a požívají jakési malé péče, jsou podobni lidem, kteří získali měšec, pracovali a ukládali si do něj peníze tak dlouho, až ho naplnili. A poté co ho zapečetili, ještě dále pracovali a nashromáždili dalších tisíc mincí, aby v případě nutnosti měli odkud brát a nemuseli utrácet z toho měšce.
Podobně i tito starcové pracovali, střádali a poté co zapečetili své poklady, pracovali ještě trochu, aby měli stranou něco odkud by mohli brát v případě nemoci, nebo stáří a to ostatní aby jim zůstalo uložené. Co však my, kteří jsme nezískali ani ten měšec, odkud bereme a utrácíme?“
Proto, jak jsem řekl, musíme – i když jíme pouze pro potřebu těla – odsuzovat sami sebe a považovat se za nehodné jakékoliv péče a to i té, která je v souladu s mnišským životem a nejíst bez obezřetnosti a volně. Pouze takto nebudeme odsouzeni. Tolik tedy co se týče zdrženlivosti žaludku.
***
D. Je třeba si dávat pozor nejenom na to co jíme, ale také je nutné se zdržovat od ostatních hříchů. Tak, jak se postíme břichem, se máme postit i jazykem. Musíme se tedy vyhýbat pomlouvání, lžím, prázdnému mluvení, hanění, hněvu, zkrátka všem hříchům, které se uskutečňují jazykem.
Stejně tak je třeba se postit také očima. To znamená, že nehledíme na pomíjivé věci. Nedovolujeme naším očím, aby se svobodně a volně rozhlížely. Nepohlížíme na druhé beze studu. Podobně je třeba střežit také naše ruce a nohy ode všech špatných věcí.
Jenom v takovém případě praktikujeme – jak praví sv. Basil Veliký – přijatelný půst a straníme se veškerého zla, které se děje skrze naše smysly. To nám dovoluje přicházet ke svatému dni Vzkříšení, jak jsme již řekli, obnovení, čistí a hodni přijímání sv. Tajin.
Předtím jsme však vyšli vítat našeho Pána s palmovými ratolestmi a olivovými větvemi, když sedíce na oslu vjížděl do svatého města. Co znamená, že seděl na oslu? To nám ukazuje, že Logos Boží navrátil duši, která upadla – jak praví prorok – do stavu ne-logičnosti a stala se podobnou nerozumným zvířatům, do jejího původního stavu a podřídil ji svému Božství.
Co znamená vítat ho s palmovými ratolestmi a olivovými větvemi? Když někdo odchází do boje proti nepříteli a potom se vrací jako vítěz, každý z jeho vlastních ho vítá s palmovými ratolestmi. Palmová ratolest je totiž symbol vítězství. A zase když je někomu činěno příkoří a chce jít za soudcem, aby rozhodl o jeho sporu, drží v ruce olivovou větev a volá po slitování a pomoci. Oliva je totiž symbol slitování.
Proto také my vycházíme vstříc Kristu Pánu jak s palmovými ratolestmi – neboť on porazil našeho nepřítele, tak i s olivovými větvemi. Žádáme totiž u něho také slitování, abychom i my skrze něho zvítězili a mohli v našich rukách třímat symboly vítězství a to nejenom toho jeho vítězství, ale také toho našeho, kterého jsme skrze jeho požehnání dosáhli. Amen.
:::
Přeloženo z řečtiny: J. P. Migne, Patrologia Graeca 88, 1792-1794.
:::
Sv. Abba Dorotheus z Gazy (kolem 500 – po 550) byl velikou postavou palestinského mništví. Byl duchovním synem dalších významných osobností palestinských pouštních otců, sv. Barsanufia zvaného „Velký starec“ a sv. Jana zvaného „Jasnozřivý“ či „Prorok“. Z jeho spisů je zřejmé, že se jednalo o osobnost výjimečné hloubky a duchovní zkušenosti. Duchovní poučení, která se nám dochovala, byla sestavena pro spirituální vedení otců v monastýru, který abba Dorotheus založil nedaleko Gazy. Množství dochovaných rukopisů stejně jako množství překladů do jazyků jak starověkých tak i moderních svědčí o velkém vlivu, které toto dílo sehrálo v historii křesťanského mnišství.
